100. Tábor 2008

            
Když jsme připravovali tábory v minulých letech, bylo to skoro idylické proti tomu, co jsme prožívali letos zhruba od poloviny dubna. Bourání staré kuchyně a jídelny, záchodů, stavba všeho nového ... jen hromady dřeva a hory hřebíků a tábor se kvapem blížil a konec práce v nedohlednu. Když se teď, s odstupem ohlížím za tím, co jsme vykonali pro náš oddílový tábor letos pořád cítím únavu - ale i radost, že se to vše povedlo. Všichni kteří se na té nekončící brigádě podíleli mají můj obrovský dík, protože bez nich bychom tábor neměli.
Ať už to byli Radek a Petra Gawelczykovi, kteří nám kromě stavby i na táboře vařili, jejich příbuzní a pan Pieš kteří stavěli kuchyň i tábor, Noha, Fakir, Xeňa, Chmelda, rodiče od Bubínka-manželé Horákovi, Rajče, Mirfil, Nikuška i Špendlík která byla ukecána až před táborem aby s námi jela, když se osazenstvo stále zvyšovalo na konečných 50 a my neměli vedoucích dost...
Brigádničili i naši členové-Zajda, Mrufka, Kotel, Bubínek, Pikao, Maro, Lubo a další.
Obrovský dík patří i manželům Novákovým z pily Olšovec u kterých jsme naši vždy pomoc a dokonce i místo na uložení věcí, když tábor skončil.
Velkou pomocí bylo převezení táborových věcí z Koutů v Jeseníkách autem ze Štěrkoven Dolní Benešov které nám zajistil pan Horák. Na střechu kuchyně nám věnoval krytinu pan Brož, Vašíkův děda, pomoci nám přijeli i všichni naši „pražáci“ Zuzka s Edou, Němej a Bobeš. Tak by se dalo vzpomínat na tu mozaiku drobností, stovek kilometrů a nocí v rozestavěné kuchyni které dohromady poskládaly těch patnáct dní tábora ještě hodně dlouho. Jen doufám, že se Vám tábor líbil, i když se prostě vše nedalo stihnout a počasí letos taky nebylo nic moc, snad příště. Na Olšovci přece neprší!
Ještě jednou všem děkuji a pokud jsem na někoho zapomněl, promiňte mi bylo toho i na mě moc!
                            
                                                                      Hroch