|
213. TÁBOR PIRÁTŮ - OLŠOVEC 2012 Je už také oddílovou historií… Bylo nás
letos 64 lidí na táboře +- pár hostů… Ze 46 dětí to vyšlo půl napůl. 23
stálých členek a členů a 23 hostů a těch, kteří sice jsou našimi členy registrovanými
v oddíle, ale na schůzky nechodí, jen jezdí na akce. Vedení se podařilo posílit výrazně proti
loňsku. Se Zuzkou v kuchyni vařila Bohunka, z bývalých Zálesáků Jany se mi podařilo ukecat
Barču, Kamču a Sporťáka, Mateo byl letos také celý tábor, pár dnů Fakír a Pedro s Vichřicí se prostřídali s Majerem a
Májou. Po letech s námi týden fungoval i Brácha-Radek Krejčíček. Se
stálým vedením LT Hroch, Nikuška, Rypina, Bubínek, Noha + staršími Kajkou, Mrufkou a Verčou jsme vytvořili
za poslední roky nejakčnější tým. Moc všem děkuji a doufám, že se nám to
podaří i udržet do budoucna. Jednotlivé dny v pohodě plynuly a
nebudu letos vypisovat každý den. Kdo byl s námi, vzpomene si
z fotek na rozcvičky, koupání v potoku, lomu i na koupališti, hry s vodou,
táborovku s piráty, výpravy do Hranic do
jeskyní, na Helfštýn, Puchart,
Kunzov a desítky her na loukách i v lese, bojovky, hlídky a táboráky a také na práci a soutěže.
Letos navíc
svítilo slunko snad pořád, bouřky byly jen v noci a dokonce nebylo ani
moc marodů…jen pár bolehlavů ze sluníčka, pár puchýřů a odřenin. Trochu jsme se bál, jak to zvládnou i naši
prvňáci, ale taky to šlo. S odstupem času si myslím, že se nám to letos
dost vydařilo jako málokdy. Jediné co mě a myslím i ostatní vedoucí mrzí jsou uprchlíci… Kromě Lukiho,
který jel na půlku tábora plánovaně nás opustili v polovičce Pajka, tradičně Vážka, která ještě žáden tábor nedokončila
celý a hromada lidí co odjeli s rodiči v pátek či v sobotu
před našim odjezdem autobusem… Všichni jsme se s vedením shodli na
tom, že takto odjíždět z tábora poloprázdným autobusem příště nikdy nechceme.
Jako tým přijedeme a společně odjedeme. I společné cestování a zážitky až do
konce dělají oddíl oddílem a tábor táborem. Kdo nemůže nebo nechce jet na
celý tábor, a celý nedočkavý na počítač a TV a kdo ví co
nám kazí náladu a práci brečením, ať radši zůstane u mámy doma. Nejvíc nás
dostala a rozhodila nejmenovaná slečna, která se při odjezdu za naši práci,
měsíce příprav a 14 dnů naší dovolené rozloučila slovy KONEČNĚ UŽ JEDU DOMŮ!
Jako kdybychom ji nutili nebo prosili, ať s námi jede. To je z mého
pohledu ten letošní stín jinak vydařené akce. Tábor zase musí být
vyvrcholením naší činnosti a pojedou ti, kteří s námi makají a jezdí celý
rok, známe je a oni znají nás a ví, co je čeká…
Hroch
|
|
